Archív típíčka za školní rok 2011-2012

Slib kmene

Legenda o Konci Atlantidy a počátku našeho kmene

Kdysi dávno před tisíci lety (9000 let) existoval ostrov a na něm žili velice moudří a chytří lidé. Měli rádi krasu a jemnost a své město vystavěli v tomto duchu. Ostrov a stejně tak i město se jmenovali Atlantida. Město Atlantida byla postavena v obrovských kruzích, a mezi těmito kruhy byly vodní kanály spojené s mořem. A tak mohly všechny lodě plout až do samotného centra města. Uprostřed v nejmenším kruhu byl mohutný antický chrám, kde Atlanťané obětovali svým bohům. Atlantida vzkvétala obchodem, kulturou ale i sem tam nějaká ta válka se sousedy jim pomáhala obohatit se na kořisti.

Jednou, pořád je to velmi dávno se země začala otřásat a Atlantida se začala pomalu rozpadat. Zemětřesení trvalo několik dní, voda z kanálu se vylévala a splachovala vše na ulicích do moře. Ostrov se otřásal tak silně, že se utrhl od Země a začal se potápět. Potopení celého ostrova trvalo několik málo hodin téměř nikdo se nezachránil. A tak byla Atlantida pohřbena na dně moře a stala se příbytkem mořských tvorů a příšer.

Několik obyvatel se zachránilo na lodích zůstaly na hladině. Bohužel většina lodí byla zemětřesením poškozená a nebylo možné je ovládat. Byli tedy vydání napospas mořským proudům a divokým větrům. Plavili se dlouho aniž by spatřili zemi. A když jim zbývali jen poslední drobečky zásob, dopluli až k břehům neznáme země. My dnes víme, že to byla Jižní Amerika, oni ji tenkrát neznali. Zakotvili a dali se do oprav svých lodí. Po nějaké době se setkali s místními obyvateli a spřátelili se. Žili v jejich městech a učili se od nich jejich životu v hlubokých pralesích. Obyvatelé si říkali Mayové a stavěli velké zubaté pyramidy s chrámy na špici. 6ili v souladu s přírodou a uměli lovit i nejdivočejší zvěř. O slabou a malou zvěř se starali a léčili zraněné a nemocné tvory lesa. Naši přeživší z Atlantidy žili v pralese 10 let, poté byli jejich lodě opraveny. Někteří z Atlanťanů zůstali u lesního národa. Zbytku se však tolik stýskalo po Atlantidě, že se rozhodli ji najít a znovu vybudovat do její bývalé slávy.

Vydali se tedy na cestu po moři zpět, netrvalo to už tak dlouho i tak ale skoro nedopluli. Po celou cestu z Jižní Ameriky je doprovázel červený papoušek, který se uhnízdil na nejvyšším stožáru jejich lodi. Krmili ho a on jim ukazoval cestu kupředu. Když dopluli k břehům Evropy, marně hledali svou milovanou Atlantidu ale nikdo o ní už roky neslyšel a nikdo nepřežil. Atlantida se ztratila v moři když to naši mořeplavci zjistili byli velice smutní. Začali se bát moře, když bylo tak kruté a vzalo jim jejich rodiny a domovy. Rozhodli se tedy najít si tichý kout v lesích a tam žít jako to uměli Mayové. Putovali dlouho, dokud se nedostali dost daleko od moře. V místech kde se ptáci nebojí zpívat hlasitě, a pány lesa jsou jeleni, medvědi a vlci. Byla to dnešní Střední Evropa, blízko kopce z černého kamene. Zde si postavili město, silné a mocné a žili v blahobytu který tato země poskytovala. Do znaku si dali onoho papouška který je po dlouhá léta neopustil a vždy je chránil jak mohl. Zemřel v úctyhodném věku a jeho tělo bylo nabalzamováno a uloženo do posvátné hrobky. Město však nezůstalo bez ochrany, okolní ptáci se naučili od papouška jeho chování a chránili město místo něj.

Ty časy už ale odvál vítr a po nich přišli mnozí další lidé, Germáni a Slované a boje a války zpustošili krajinu. Po slavném městě Atlanťanů tak nezbylo než pár archeologických památek.

V dnešní době se na přísně tajném místě našly pozůstatky tohoto města. Mnoho svitků v tajné knihovně, která se dochovala. Vědci v tuto chvíli pracují na restaurování a překladech jednotlivých svitků. Z prvních náznaků plyne, že národ to byl neobyčejně hrdy, silný moudrý a šlechetný. Tedy velice odlišný od dnešního způsobu života. A proto jsme se rozhodli, že zkusíme být lepšími a snad se vyrovnáme dávným obyvatelům tohoto města. Je to jen na vás kolik ctností v sobě objevíte po cestě s vaším kmenem.