Fotogalerie

12. vrcholů - 10. Slavíč

Dne 20. 10. byl na pořadu dne další z vrcholů – Slavíč. Sešli jsme se brzy ráno na autobusovém nádraží v centru Ostravy plni sil a očekávání. V pořadí již 10. vrchol se ze začátku zdál těžší, než to prstem na mapě vypadalo. Vycházeli jsme z autobusové zastávky Morávka-Slavíč a již po prvních kilometrech cesty nás čekalo velké převýšení na vcelku krátké vzdálenosti. Však MY, otřepaní horalé, jsme se nezalekli a krůček po krůčku jsme si razili cestu. Počasí nám toho dne opět přálo a slunce nás odměňovalo za naši snahu.

Když jsme se konečně dostali na mírnější stoupání, museli jsme místy kličkovat mezi většími kalužemi, které vznikly na polních cestách. Nejedna mokrá noha byla odvrácena bystrými pohledy našich očí, které vyhledávaly nejvhodnější cestu pro skupinu. Místy to byl vskutku obtížný úkol.

Vrcholová cedule Slavíč byla tak nenápadně umístěna, že ji téměř všichni přešli. Větší skupinka se pak musela cca 100 metrů zpět vracet. Po vytvoření další vrcholové fotografie, nás čekal 3km pochod na turistickou chatu Slavíč, kde jsme plánovali obědovou pauzu. Z velkého výběru polévek si vybral snad každý. Polévky byly skvělé a bylo jí dost. Čekání ve frontě se tedy vyplatilo. Obědová pauza nás nabila energií, pro poslední fázi sešlapu. Při posledních krocích k autobusové zastávce jsme měli v nohách kolem 16 kilometrů. Po takovém výšlapu si skoro všichni užívali cestu zpět autobusem se zavřenými víčky.
Za PS Šenov Špaček

Mikulášská Schůzka

V sobotu po Mikuláši jsme se sešli v klubovně, abychom si připomněli tento svátek a s zahráli si společně různé hry, na které není během schůzek dostatek času. Dopoledne jsme strávili venku, kde jsme si zahráli brenbal a další hry na louce, ale i přes to, že krásně svítilo sluníčko, bylo chladno a tak jsme se záhy vrátili do klubovny. Zde jsme se učili 6 základních uzlů, mladší pouze 3, abychom si následně zasoutěžili v uzlařské regatě.

Poté co se setmělo, objevili jsme v budově mikulášskou hůl, kterou tam Mikuláš nejspíš zapomněl, když obdarovával 5. prosince děti. Rozhodli jsme se, že mu ji zajdeme vrátit. No jo, ale kde ho vlastně najdeme? A tak jsme se vydali do pekla a do nebe, kde nám čerti resp. andělé za splnění jednoduchého úkolu dali indicii. Mikuláše už pak nebylo těžké najít, a aby dětem prokázal svou vděčnost, obdaroval je pamlsky. Večer jsme zakončili párty hrou, kdy děti kreslily pohádkové postavy a ostatní je hádaly. To bylo vše a všichni jsme si rádi po náročném dni lehli do spacáků.

12. vrcholů - 9. Smrk

Jelikož se blížil konec měsíce, bylo na čase podniknout další výšlap na jeden z beskydských vrcholů. Nyní nás čekal Smrk (1276 m n. m.) Bohužel nikdo z dětí se tohoto výšlapu nezúčastnil. Ani co se týče vedoucích či instruktorů, nebyla účast moc hojná. Nakonec jsme se i přesto v malém počtu sešli a vyrazili. Vlakem jsme dojeli do Ostravice, odkud jsme dále po červené pokračovali pěšky. Hned po vstupu do lesa začaly všude růst hřiby. Chvíli jsme je po cestě sbírali, ale nakonec jsme od toho ustoupili a řekli si, že tašky naplníme až po cestě dolů. Po dvou a půl hodinách jsme konečně dorazili na samotný vrchol. Zde jsme udělali pár vrcholových fotek, pokochali se krásným výhledem, dali jsme rychlou svačinu a pokračovali jsme dál. Jelikož jsme neměli děti, a nechtěli jsme jít část stejnou trasou, rozhodli jsme se jít o pár kilometrů navíc, a to až do Kunčic pod Ondřejníkem. Takže jsme pokračovali pořád po červené. Po cestě dolů, jsme konečně začali plnit tašky hřiby. Cesta dolů byla již rychlejší a pohodlnější. V Kunčích pod Ondřejníkem se někteří posilnili v hospodě polévkou a někteří, ti co měli ještě energii vyrazili do lesa doplnit své tašky houbami. Tímto byl další výšlap u konce.
Za PS Šenov Ondra

12. vrcholů - 8. Lysá hora

V srpnu na nás čekal nejvyšší vrchol Moravskoslezských Beskyd! I když to ze začátku vypadalo, že nás půjde malá skupinka, den předem se naštěstí přidali ještě další 4 nadšení turisté. Vycházeli jsme z Ostravice, a pokračovali jsme dále po červené turistické značce až na vrchol. Těsně pod ním měli někteří z nás ještě dostatek sil, aby si zaběhli menší závod až k hladícímu bodu.

Při zpáteční cestě jsme vyrazili kousek zpátky po červené turistické značce směrem na Ostravici, ale na rozcestí Lukšinec jsme se napojili na žlutou, a pokračovali směrem k Satinským vodopádům pokochat se krásnou přírodní scenérií. Poté jsme zamířili do Malenovic, a dále po modré až na nádraží do Frýdlantu nad Ostravicí. Těsně před cílem nás stihl déšť, ale jinak nám po celou dobu počasí přálo.

Výlet se moc vydařil, díky všem.
Za PS Šenov Marťa

12. vrcholů - 7. "valašský" Javorník

Během července, kdy jsou letní tábory v plném proudu, bylo nutné udělat menší kompromis a vydat se na vrchol, který byl součástí jednoho z již naplánovaných výletů. Naším cílem se tedy stal tzv. „valašský“ Javorník. Vycházeli jsme z vlakové stanice „Lidečko Ves“. První zastávkou byly Čertovy skály vzdálené necelé 3 km od vlaku. Zde jsme se rozdělili na 2 skupiny:

1) ti, co chtěli lézt na skály;

2) ti, co si chtěli vyjít další „měsíční“ vrchol.

Nakonec nás šla skupina 18 lidí. Počítali jsme s tím, že daný vrchol nebude nějakým symbolem, rozcestníkem označen, což se nám i potvrdilo, ale k výstupu na samotný vrchol nám nic nezabránilo. Nezapomněli jsme si ale udělat další vrcholovou fotku, posvačit a jinudy se vydat zpět k 1. skupině k Čertovým skalám. Dokonce jsme zažili i menší dobrodružství, když se nám podařilo sejít z trasy a bylo třeba se prodírat menšími smrčky, abychom se napojili na správnou cestu. Úspěšně se nám podařilo dojít k 1. skupině, a po 11 km v nohách na slunci jsme byli rádi, že můžeme chvíli sedět ve stínu.

Posléze jsme se přemístili na vlakovou stanici „Lidečko Ves“, a jeli jsme zpět do tábořiště.
Za PS Šenov Marťa

12. vrcholů - 6. Radhošť

Měsíc červen k nám přicupital ohromnou rychlostí, což znamenalo, že nadešel čas k naplánování výletu na jeden z dalších 12 beskydských vrcholů. Tentokrát vyhrál Radhošť, na něhož jsme se vydali 23. 6. Účast byla mnohem hojnější než při výstupu na Velký Javorník, ale počasí zpočátku vypadalo pochmurně. Po čase se však trochu umoudřilo.

Na výšlap jsme se vydali z autobusové zastávky „Trojanovice, Na Pinduli“ po modré turistické značce. Naše trasa vedla od sochy Sv. Cyrila a Metoděje, poté dále po modré značce k soše Radegasta, dále na Pustevny, kde jsme si dali všichni něco drobného k obědu. Na Pustevnách nás překvapil menší déšť a báli jsme se, že nám toto počasí překazí plánovaný sjezd do Ráztoky na koloběžkách. Naštěstí po 30 minutách pršet přestalo a někteří odvážlivci už zanedlouho stáli frontu na zapůjčení koloběžky. Ti, kteří zvolili sestup po vlastních nohách, museli občas vydatně přidat do kroku, abychom společně jako celek stihli autobus směr nádraží do Frenštátu pod Radhoštěm. Povedlo se! Ve Frenštátě jsme posléze přestoupili na vlak, a tímto jsme završili další společný výstup.
Díky všem!
Za PS Šenov Marťa

12. vrcholů - 5. Velký Javorník

Na 25. 5. 2019 byl naplánován výlet na Velký Javorník, kterého se sice zúčastnili jen dva vedoucí (během tohoto měsíce se konala velká spousta veřejných akcí), ale my jsme nezoufali a beskydskou přírodu s krásným počasím si užili se vším všudy. Cesta tam i zpět byla naplánovaná z Frenštátu pod Radhoštěm po zelené turistické značce. Na vrcholu jsme zjistili, že vyjít si na Velký Javorník v sobotu nebyl jen náš nápad, ale i dalších nadšených turistů. ?

Počasí nám přálo, kondička nám stačila a svaly nám do dalšího výstupu jen a jen porostly.
Za PS Šenov Marťa

Tábor II.turnus

Tábor II.turnus Druhé album

Tábor I.turnus

Velikonoce

Letošní velikonoční prázdniny (18. - 22.4. 2019) jsme strávili na základně DDM Jablunkov v Návsí. Na chatu jsme se dopravili vlakem. Vyjížděli jsme v ranních hodinách z Ostravy, Šenova a Havířova do Bocanovic. A pak jsme pěšky vyrazili směrem k chatě. Nechali jsme děti zabydlet se v pokojích a poté jsme si si zahráli pár seznamovacích her. Po obědě jsme šli hrát hry na mýtinu na kraji lesa, která je blízko chaty. Po dobu celého dne jsme na pozadí hráli hru „hasta la vista” (děti si náhodně vylosovaly jméno a tomu dotyčnému pak měly nenápadně říct heslo „hasta la vista”, čímž ho „zabily” a tímto pro něj hra končila). Protože to byly velikonoční prázdniny, tak jsme v pátek naučili děti jak se pletou karabáče z vrbového proutí, které si samy našly. Pro tento den jsme jako celodenní hru zvolili „ochrana přátelství”, spočívala v tom, že se u snídaně dětem rozdala vajíčka, která nosily celý den u sebe a nesměla se rozbít. Moc jich do večera nezůstalo.

Sobotní výšlap jsme započali okolo sedmé hodiny ranní, kdy jsme vyrazili na autobusovou zastávku, svezli se pár zastávek, a pak už šli pěšky na horu Ostrý. Po cestě jsme hráli 2 celovýletové hry. Cesta byla stejně jako terén vcelku jednoduchá, až na pár popadaných stromů, které jsme společnými silami přesunuli na kraj cestičky.

Jakmile jsme dorazili na vrchol, který je ve výšce 1044 m.n.m., byly děti nadšené, že to zvládly. Krátce po návratu byl pro děti nachystán oheň, u kterého se zpívalo.

V neděli ráno, jsme po snídani začali pomalu uklízet. V mezičase děti hrály různé hry, jako třeba vybíjenou, na babu, apod. Naobědvali se a vyrazili směrem k vlakovému nástupišti. Cesta vlakem zpět proběhla bez problémů, všechny děti dorazily domů s dalším skvělým pionýrským zážitkem zarytým v paměti.
Instruktoři PS Šenov

12 Vrcholů - 4. Ostrý

Výstup na 4. beskydský vrchol – Ostrý – jsme pojali trochu dobrodružněji. Tento výšlap jsme spojili s naší akcí „Velikonoční prázdniny“ a s dětmi, které se akce neúčastnily, jsme v pátek odpoledne vyjeli vlakem z Ostravy směr Jasení. Zapojili jsme se do jejich denního programu a masírovali lýtka na nadcházející náročný den.

V sobotu, 20. 4., jsme skoro všichni z chaty vyrazili na Ostrý. Trasu jsme si trochu zkrátili autobusem, a poté jsme se vydali po naučné stezce „Po stopách salašnictví“, dále se napojili na žlutou turistickou trasu, a pak na modrou. Abychom se po cestě nenudili, zahráli jsme si s dětmi 2 „celovýletové hry“. Později, 1 km pod samotným vrcholem, jsme jako tým společnými silami odklidili stromy spadlé na turistické trase, aby byla cesta volně průchozí i pro ostatní turisty.

Samotný vrchol tvořila hromada kamenů s cedulí „Ostrý (1.044 n. m.)“. Všichni jsme snědli své řízky a udělali společnou fotku. Moc lidí jsme na vrcholu nepotkali, ti většinou ukončili svůj výstup na chatě Ostrý, kde jich, díky krásnému počasí, bylo plno. Na této chatě jsme se rovněž občerstvili, a poté se vydali, samozřejmě jinou cestou, dolů zpět do „naší“ chaty v Jasení. Po návratu jsme se se všemi dětmi a vedoucími rozloučili a my, co jsme přijeli jen kvůli zdolání 4. beskydského vrcholu, jsme se ten den vrátili vlakem do Ostravy.

Díky, byli jste všichni skvělí.
Za PS Šenov Marťa

12 Vrcholů - 3. Prašivá

Dne 24. 3. jsme zamířili na Prašivou! Každý si určitě říká, že to musela být jenom taková lehká procházka, ale po naplánování skvělé trasy jsme ušli 17 km! Vlakem jsme dojeli do Dobratic pod Prašivou, a po výstupu na Malou Prašivou jsme se ihned vydali na samotný vrchol. Vrchol není nijak honosně vyznačen, tvoří ho jen hromada kamenů, ale tohle nás vůbec netrápilo. Společně jsem se tam vyfotili a pádili zpět na Malou Prašivou dát si nějaké občerstvení. Posléze jsme se vydali směrem na nádraží do Hnojníku. Cesta dolů nám v dobré společnosti rychle ubíhala, některé děti dokonce využily přítomnosti svých rodičů a pár set metrů si užívaly cestu z jejich náruče. Na nádraží jsme si všichni postáli ve frontě na kávu nebo čokoládu z automatu, a poté jsme se ve vlaku s bolavýma nohama již těšili domů na horkou vanu a nicnedělání.

Díky moc všem za účast.
Za PS Šenov Marťa

Jarňáky

Pionýrská skupina Šenov má již jarní prázdniny za sebou a velice si je užila. Týden jarních prázdnin jsme letos na začátku února strávili na horách, a to na základně DDM Třinec v Nýdku – Hluchové. A protože nás na místě čekaly hromady sněhu a nádherná zimní krajina, připravilo 6 instruktorů a 3 vedoucí pro 29 dětí celopobytovou hru „Ledové království“. Stejně jako ve slavné filmové pohádce zažívaly děti s Elsou a jejími přáteli různá dobrodružství a příhody.

Úžasné výhledy na zasněžené Beskydy jsme si hlavně užili po slunečném, ale docela náročném, výstupu na Filipku, kdy jsme se mnozí bořili do sněhu víc než po kolena. Na Filipce jsme pořídili hromadnou fotku, kterou si pak každý účastník akce odnesl domů na památku. Cesta zpět nebyla o nic lepší, a to ani pro ty, kteří se rozhodli jít jinou trasou. Po návratu na základnu si všichni sdělovali zážitky, jak se nemohli dostat ze závějí, jak lovili ve sněhu boty nebo jak jim ujely z kopce boby.

Dva dny po výletu jsme s dětmi navštívili krytý bazén v Bystřici, kde se kromě vodní zábavy uskutečnily plavecké závody. Podle ohlasu účastníků byla akce vydařená.
Za PS Šenov Renčák

12 Vrcholů - 2. Velká Čantoryje

Už máme za sebou 2. beskydský vrchol – výstup na Velkou Čantoryji! Znova můžeme vzpomínat na skvěle strávený den s přáteli, krásným počasím a dobrou náladou. Oproti prvnímu výšlapu se počet zúčastněných horalů sice zvýšil, ale i tak jsme pro cestu do naší startovní a rovněž cílové pozice (Nýdku) zvolili pohodlnější variantu cestování, a to cestu auty.

Při cestě vzhůru nás bohužel nečekaly takové závěje sněhu jako minule, ale i přesto jsme si naplno užívali sluníčka, které nás donutilo sundat si bundy, mikiny a táhnout to všechno na zádech.

Na vrcholu si někteří z nás vyšli až na rozhlednu a někteří rovnou zavítali do bufetu na hranolky a bramborové placky. Ani tentokrát jsme nezapomněli na vrcholovou fotku jak na polské, tak na české straně a s nachystanými lopatami jsme zamířili dolů, a to jinou cestou! Sestupovali jsme po Rytířské stezce, která nebyla až tak důkladně prošlapaná. Podle stop ve sněhu to vypadalo, že jsme asi 2. v pořadí, kteří se tudy za tento den vydávají. Na určitých místech jsme se propadávali a často se vyhýbali čouhajícím větvím, ale my si přece nemůžeme vybírat pokaždé snadné a vyšlapané cesty. Když jsme poté zkoušeli sjíždět různé kopce na těch lopatách, vždy se musel najít někdo, kdo byl ochoten potrénovat všechny své hýžďové a stehenní svaly, aby vyjezdil ostatním cestičku.

Po poslední pauze v přístřešku, u kterého byla možnost napít se ze studánky, jsme vyrazili k našim autům. U parkoviště nás čekalo ještě jedno focení a poté jednotlivé posádky nasedly do svých aut a vyjely k domovům.

Díky moc všem za účast a již teď se těším na náš další společný výlet.
Za PS Šenov Marťa

12 Vrcholů - 1. Ondřejník

Dne 27. 1. v 6:00 někteří z nás vstali, aby se vydali na 1. beskydský vrchol, a to na Ondřejník. Ne pouze k roubence Ondřejníček, ale až úplně, úplně na vrchol. V 8:10 naše výprava vyjela ze zastávky „Ostrava - hlavní nádraží“ a dobrodružství mohlo vypuknout.

Vyšli jsme z Frýdlantu nad Ostravicí, a okamžitě jsme si začali užívat sněhu, kterého nám nebylo, jako každý rok, ve městě moc naděleno. Sněhové koule létaly sem a tam. Trefovali jsme se do obličeje, za krk, do rozkroku, do zadku, no prostě všude.

U roubenky Ondřejníček jsme si dali obědosvačinu, nafotili plno fotek a vydali se směrem na vrchol. Během cesty vzhůru jsme ještě netušili, jaký „fičák“ nás bude čekat nahoře. Na vrcholu nás totiž málem odfoukl silný vítr, ale štěstí, že jsme se u roubenky pořádně najedli a napili. Někteří z nás byli dokonce tak chytří, že si s sebou vzali i lyžařské brýle, které jsme jim při tom vichru hodně záviděli.

Samozřejmostí bylo vyfocení parádního vrcholového snímku. A poté jsme nezapomněli vzít nachystané lopaty a sjet si každý možný kopec dolů. Posledním pořádným sešupem byla sjezdovka Opálená blízko vlakové stanice Čeladná, kde jsme naši výpravu celí mokří, unavení, s modřinami ale šťastní nástupem do vlaku směr Ostrava ukončili.

Děkuji všem, kteří se této akce zúčastnili, hlavně Matyáši Slívovi a Michalu Válkovi. Ti se sice jako zástupci z řad dětí přihlásili jediní a tvořili tak menšinu vůči vedoucím (8:2), ale remizovali s počtem zúčastněných psů.
Za PS Šenov Marťa