Jméno:
Heslo:

<<    / 2024   >>
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031

Fotogalerie



2013
Obrázek vstupu do části galerie Vánoční Schůzka.

Vánoční Schůzka


Obrázek vstupu do části galerie Tvořím, tvoříš, tvoříme….

Tvořím, tvoříš, tvoříme…


Je poslední listopadový den, den před první adventní nedělí. Pionýrskou klubovnou zní vánoční koledy. Hned na začátku pětihodinového maratonu plného tvoření, jsme si udělali menší rozcvičku. Z klubovny jsme vynesli starý papír, abychom ho mohli odvézt do sběrny. Když se ale do práce pustí 20 pilných holek a kluků a jedno malé oddílové štěně, tak je 360 kg papíru sneseno během chvilky. A teď hurá na to hlavní – tvoření!

Klubovna se proměnila v tvořivou dílnu. Víte, co je patchwork bez jehly? Taky se této technice říká artyčoková, ale můžete ji znát jako falešný patchwork či vpichovaný patchwork. A už jste někdy vyráběli ketlované náušnice? Pracovali jste s fimo hmotou? Objevili jste kouzlo zázračných fólií – smršťovaček? Že ne? My jsme toto všechno a ještě i něco víc stihli během našeho sobotního dopoledne. Z obyčejných koulí z polystyrenu vznikly díky barevným stužkám a špendlíkům krásné vánoční ozdoby. Z korálků zase spousta náramků a náušnic. Vymodelovat z fima vánoční stromeček, sněhuláka nebo mimoně? Žádný problém! Někteří si z fimo výrobků udělali náušnice, většina je ale použila do sněžítek – a jak krásných! A kolik originálních placek (butonů) vzniklo… Někteří vyráběli pro sebe, jiní pro kamarádky a kamarády, sestřenice, bratrance, rodiče či prarodiče. A co ty smršťovačky? No to bylo úplné kouzlo. Na fólii si namalujete pastelkami obrázek, dáte to na chviličku do trouby a pozorujete, jak se váš výtvor v troubě zmenšuje a zmenšuje a tvrdne. A pak je z toho krásný přívěšek na mobil, na krk nebo na klíče. Nebo taky krásné náušnice.

A je konec, zvoní. Teda, rodiče klepou na dveře. Každý si domů odnáší spoustu krásných a hlavně originálních výrobků a dárečků. Vlastně skoro každý. Tajuška zvládla jen vysypat korálky, hrát si s míčkem, občas si zaštěkat některou z koled nebo spát. A jak akci zhodnotily děti? „Bylo to úúúúžo, snad si to brzo zopakujeme!“
Verunka Perzynová

Obrázek vstupu do části galerie Den s Pionýry.

Den s Pionýry


Je pátek 15. listopadu 2013. Ve večerní tmě probleskují sametová světla žhnoucích lampiónů a dětský hovor rozeznívá jindy tichý prostor mezi stromy tichého lesa. Znedaleka doráží zvuk poloprázdné tramvaje a my se připojujeme ke skupině, která právě dorazila.

Netrvá to dlouho a pozornost všech si pro sebe zabírá Doktor, vedoucí PS Kamenec. Povídá o bytostech, které se ztratily v lese. O tom, že je jim třeba posvítit na cestu a odčarovat tak tento zakletý les. A my se vydáváme do tmy…

Bytosti jsou zachráněny a my jsme už jinde. Odemykám dveře, které jsou většině dětí neznámé. Vpouštím je dovnitř. Dýchne na nás teplo. Rozbalíme si naše ležení, pustíme si pohádku a koukáme, dokud není záhada rozluštěna, poklad nalezen a zloduši pod zámkem. Při vypínání projektoru mi do uší zní jemné dětské chrnění a z druhého rohu tiché pubertální remcání. Zalehnu a spím.

Brzké ráno, pípá mi budík, abych vypustil naše štěně. Kontroluji stav dětí, spí. Vybíhám do ranní rosy. O hodinu později se probouzí ranní ptáčata. Někteří se ale schovávají do spacáků a tváří se, že pro ně ještě ráno není. Však ona je vůně čerstvě ohřátých párků probudí a vyžene z pelechu. Lenka do toho spouští na kytaru a tak je o atmosféru postaráno.

Stojíme před budovou U6. Kdo zažil, nemůže se dočkat. Tak dovnitř na vynálezy. Stoupáme po schodech, kde nás vítá milá slečna a pouští nám krátké úvodní video. A pak hurá. Namátkou vyberu sekce pohonu, kde jsme si hráli na křečky. Dále měření šuplerou, obráběcí stroje, minisoustruhy. Velká sekce, která v Ostravě nesmí chybět – výroba železa. Drážní technika, páčky, výhybky všeho druhu. Zachránit vlak pomocí morseovky a pak už elektřina a její zázraky. Aby děti neřekly, že se pořád učí, čehož si věřte mi ani nevšimly, tak trocha volnosti v sekci dopravních strojů s mnoha simulátory a rekvizitami. Nechybí auta, motorky, letadla, raketoplány a dokonce i ponorka tady kotví. Tady bylo zbytečné na děti pospíchat. Vedoucí po očku hlídali souřadnice našich dětí, které si z místní soutěže udělaly výherní automat. Ve sklepě nás ještě čekaly sekce vody a vlnění. Za půlhodinku jsme stáli venku a děkovali, že už je kolem ticho městského provozu. Sekce vlnění samozřejmě zahrnovala i zvuk ve všech svých podobách. Teď svačinku a domů.
Díky za skvělou akci, Juráš Chrástek

Obrázek vstupu do části galerie Podzimky.

Podzimky


Po až nekonečně dlouhém úvodu do nového školního roku konečně nastaly tolik očekávané prázdniny. I s víkendem plných pět dní volna, to je úplně pohádka. A letos (jako ostatně každý rok) mohly všechny pionýrské děti odjet na chatu a na čerstvém vzduchu prožít se spoustou kamarádů dobrodružství plné draků.

Počasí nám naštěstí přálo, a tak naši vlastnoručně vyrobení létající draci měli výborné letecké podmínky. Bohužel selhala technika. Ten nejlepší z draků, kterého jsme vyrobily my, děti, se ve vzduchu udržel plných 42 sekund. Obdivuhodný výkon, nemyslíte? Když jsme nemohly mít dokonalý létající nástroj, chtěly jsme alespoň draka na mazlení. Však víte, do postýlky, ať nás v zimě zahřeje. Při jedné hře jsme se tedy vydaly hledat dračí vejce. Úspěšně. A kdo že ho získal? Za celou chatu se uspořádaly takzvané PioVolby 2013, kdy děti volily nejen nejlepší tým, ale také nejoblíbenějšího obyvatele jejich dračího doupěte. Obyvatele, který jim vždycky rád pomůže, poradí. Nutno říci, že hlasy byly strašně vyrovnané. A rozhodnout se jen pro jednoho obyvatele, to nebylo taky vůbec jednoduché! Ale vzít si vejce domů mohl jen jediný hrdina. Kdo ví? Třeba se mu vylíhlo a teď malý dráček okupuje jeho postel. I přesto, že v dobách výskytu těch stvoření s lesklými šupinami nebyly tak dobré podmínky jako nyní, nikdo hladem netrpěl. Naopak. Pití nonstop, jídlo pětkrát denně (plus nějaké to kokino)… skoro jako v hotelu, ne?

Všechno, co jednou začne, musí i skončit. A tak skončila i naše pětidenní fantasy výprava. Je opět čas vrátit se do té otravné školní rutiny. Ale nebojte. Pionýr pořádá další akce, na které můžete své děti vyslat, abyste jim zaručili neskutečné zážitky, jež se jim nabízejí.
Kačč

Obrázek vstupu do části galerie Puzzliáda.

Puzzliáda


Obrázek vstupu do části galerie Tábor - První turnus.

Tábor - První turnus


Obrázek vstupu do části galerie Bambiriáda.

Bambiriáda


Pionýrská skupina Šenov v letošním roce opět prezentovala Pionýr Moravskoslezského kraje na akci Bambiriáda. V Ostravě proběhla Bambiriáda již čtvrtým rokem v Bělském lese v areálu Lesní školy. Akce, která probíhala od pátku do neděle (24.5. – 26.5.2013), přilákala přes 13 tisíc návštěvníků. Nás jste na této akci mohli vidět v pátek a v sobotu.

Letošní republikové téma celé Bambiriády bylo: „Dětství v proměnách času“. Pionýr pojal téma za své a proto jste se ve většině pionýrských stanech po celé republice mohli setkat s prezentací, která byla zaměřena na téma „Tábory v proměnách času“. My jsme se k tomuto tématu s radostí přidali.

Návštěvníci, kteří k nám zavítali, si mohli prohlédnout stan, ve kterém spíme na letních táborech – stan s podsadou. Jednu půlku stanu jsme vybavili věcmi, se kterými jezdily děti na tábory před 20 lety a na druhé půlce bylo vidět, s čím jezdí děti na tábor nyní. Návštěvníci si u nás mohli zkusit nařezat dřevo, pomocí GPS projít bludiště a najít vlaječku nebo podle buzoly určit světové strany a správně postavit slavnostní oheň. Mezi další úkoly patřilo například luštění morseovky nebo také určování mapových značek, přičemž mladší děti hledaly značky přímo na mapě. Při splnění některého z úkolu dostali návštěvníci razítko do bambipasu, bonbon, magnetky, papírové čepičky, KPZ a jiné pionýrské propagační materiály. Pokud někdo u nás splnil 4 úkoly, dostal za každý splněný úkol razítko na speciální kartičku a díky ní si potom mohl u nás za odměnu vyrobit svou vlastní originální placku (buton).

Po celém areálu se taky toulal náš pionýrský pejsek, který se se všemi návštěvníky fotil, tancoval, skotačil na pódiu a našel si i kamaráda – medvídka PomBär.
Verunka Perzynová

Obrázek vstupu do části galerie RVVZ.

RVVZ


Obrázek vstupu do části galerie Bermudský trojúhelník.

Bermudský trojúhelník


4.5.2013 Expediční deník. Netrpělivě vyhlížím z okna. Již podruhé mi počasí nepřeje, aby má expedice mohla začít. První datum jsme změnili s ohledem na předpověď počasí, která se ukázala pravdivá. Zatrolení meteorologové. Celkově je letošní počasí na draka.

5.5.2013 Deník Beznadějného hledání smyšlených artefaktů. Zamračené nebe sice nic neslibuje, ale ani nehrozí blesky či deštěm v dáli. Akce může začít. Neoprén, brýle, potápěčské ploutve a hurá na Škrbeň... pardón - do “Bermudského trojúhelníku”. Naším dnešním úkolem je nalézt 8 černých skříněk z letadel průzkumné letky, jež se ztratila za války v legendami opředeném Bermudském trojúhelníku. Akce je to nebezpečná, avšak jsme přeci zkušenými dobrodruhy a nejednou naše “úspěchy” zaplnily stránky Vašeho oblíbeného periodika - Šenovského oběžníku. Souřadnice jsou sice známy, ale znáte to, Bermudský trojúhelník může mít špatnou náladu a GPSka nás bude hodinu provádět v kruzích.

Náš výsadek začíná blízko rybníka. Nacházíme tam sice pozůstatek letadla, avšak černá skříňka zmizela v nenávratnu. Na dně oceánu však vidíme několikeré stopy. Vydáme se za nimi později. Zadáváme tedy souřadnice druhé skříňky a pochodujeme... tedy plaveme dále, směr jih. A už to jde. Druhá keška - vlastně černá skříňka - nás sice trochu zmátla, ale nakonec odloveno! S několika malými přestávkami, kdy pročesáváme stromoví a kořeny pařezů, či koukáme, zda některá ptačí budka nemá otvíratelné dno, projdeme celý Babčok a dále až do Václavovic. Kešky....ach jo, černé skříňky jsou schovány všude. Kousek od studánky, na rozmezí okresů Karviné, Ostravy a Frýdku-Místku a také u rybníčku s kachničkami (pro představu s chobotničkami). Cesta to není lehká. Často putujeme houštinami a křovím...chtěl jsme napsat chaluhami a mořskými příkopy. Navzdory tomu jsme spokojení. Z 8 černých skříněk jsme našli 6 a z toho jedna zmizela ve chřtánu mudly Krakena a k druhé máme stopy - asi od předchozí expedice, která zde zmizela. Hurá domů. Odpočinout si od neustálého běhání za “ďábelskou šipkou”.

7.5.2013 Milý expediční deníčku, na naší každotýdenní schůzce se vydáváme po stopě první černé skříňky. Nemůže být daleko. Zdání klame, a tak se trošku projdeme .. “proplaveme”. Skříňka uvízla na stožáru středověké plachetnice a je tedy naprosto výškově nedostupná. Vy si jistě říkáte: “Tak tam doplavte, jste přeci v moři”, ale já bych vás chtěl vidět doplavat 6 metrů vysoko. A k tomu se bojím výšek…
Juráš Chrástek

Obrázek vstupu do části galerie Člobrdo.

Člobrdo


20tého dubna jsme vyrazili za PS Komenského, abychom se zapojili do turnaje o to, kdo se stane největším machrem ve hře „Člověče, nezlob se“. Ze začátku ještě dávali hráči svým figurkám poslední pokyny a snažili se dohnat celoročně zanedbaný trénink. Z klubovny se po celou dobu turnaje ozývaly zvuky zuřivého zápolení a hrůzostrašné výkřiky, když se v krvavé řeži figurky střetly, které si pak v domečku musely zafačovat rány. A nakonec se odehrálo dechberoucí finále, ve kterém se na 1. místě umístila naše Lucka Brudná a 4. místo obsadil Ondra Schwetter.
Honzík Gabzdyl

Obrázek vstupu do části galerie Velikonoce.

Velikonoce


Velikonoční prázdniny jsou tady a všichni netrpělivě očekáváme den odjezdu na chatu Jasení. Těšíme se, až si zase spolu zahrajeme plno her, zablbneme si a jako obvykle si užijeme plno srandy, až se nám ze smíchu bude tvořit vánočka na břiše.

Po nástupu všech dětí do vlaku směr Bocanovice, se rozhlížím a nemůžu si nevšimnout, že pár dětí má s sebou boby a lopaty. Už po prvním vyhlédnutí z okna a ještě k tomu, že už byl skoro konec března, jsem usoudila, že si je braly zbytečně a budou zklamány z toho, že žádný sníh nebude. Děti mě ale přesvědčovaly o opaku. Řekla jsem jim: „Tak uvidíme.“

Dorazili jsme na místo. Inu, byla pravda, že trochu sněhu tam bylo, ale ne dost, abychom nasedli na boby a řítili se střemhlav dolů vstříc závěji sněhu. Ale možná nám ještě počasí ukáže, co dovede.

V chatě si děti plné radosti sundaly batohy z ramenou a byly rády, že už dnes nemusí nikam daleko chodit. Když ale najednou došlo k rozdělování pokojů, děti hned ožily. Popadly batohy a běžely si co nejrychleji vybrat postel pro následující 4 dny.

Poté, až se děti rozkoukaly a vybalily, hrály jsme nové seznamovací hry, u kterých jsme se všichni pobavili a po chvíli už všechny děti sypaly jména ostatních hravě z rukávu. Během dne jsme si zahráli ještě pár her venku, kde byly děti také rozděleny do družstev. Večer jsme si zahráli u dětí velmi oblíbenou hru „Sardel“ a po prvním dnu už nám všem připadalo, jakoby jsme zde, s touto skvělou partou lidí kolem sebe, byli alespoň tak týden.

Je zde další den. Sněžíííííí!!! To je radosti, to je slávy, ale jen po určitý čas, než přestalo sněžit. Posléze se totiž z čerstvě nasněženého sněhu stalo bahno, na kterém by nám boby a lopaty ztěžka mohly jezdit. Ale to nás neodradilo od toho jít ven a nadýchat se čerstvého vesnického vzduchu. Je pravda, že po pár hrách nikdo z nás nevypadal zrovna čistě, ale za tu zábavu nám to všem stálo.

a sobotu jsme měli naplánován výlet na chatu Kozubová. Nabalili jsme jídlo, pití, rozmasírovali lýtka a mohlo se vyrazit. Čím výše jsme stoupali, tím více jsme si užívali až půl metru sněhu. Bohužel jsme z důvodu únavy pár dětí nedošli až na vrchol, ale to nikomu nevadilo, protože cestou dolů jsme všichni sbíhali z dlouhých zasněžených kopců a jak už se stává, při běhu sněhem bylo tělo rychlejší než nohy, takže většina z nás, včetně mě, zabrzdila pádem hlavou přímo do sněhu. Po dlouhé cestě zpět jsme všichni došli unaveni do chaty. Alespoň jsem si to myslela. V odpoledním klidu jsem totiž čekala, že děti budou po túře spát nebo odpočívat, ale to jsem se šeredně zmýlila. Jako bychom jim tím výletem nastartovali motor v dovádění a běhání. Byli živější než kdy předtím. Ale za to, jak výlet zvládly, bylo pro ně večer nachystáno překvapení ve formě promítání pohádky Hotel Transylvania a k tomu ještě každý dostal nanuk, kterým skoro nikdo nemohl pohrdnout.

Přišel den odjezdu a venku opět sněžííí!!! Venku už to vypadá na docela velkou nadílku. Že by byl prosinec a můžeme si zpívat Rolničky? Je pravda, že další vánoční dárky bych brala všemi deseti, ale podle kalendáře nás, holky, má přece zítra čekat velikonoční výprask, ne? Velikonoční atmosféru jsem ale pocítili díky odměnám pro děti, které byly plné čokoládových velikonočních zajíčků a vajíček.

I přes hodinové zpoždění vlaku jsme všichni dorazili domů v pořádku plni zážitků a dojmů. Díky všem zúčastněným za skvělé prožití Velikonočních prázdnin plné legrace a snad se všichni co nejdříve uvidíme na další společné akci.
Martina Třísková

Obrázek vstupu do části galerie Hodina Země.

Hodina Země


Je 23.3.2013, 20 hodin a 30 minut. S partou dvaceti pionýrů stojíme před kostelem Prozřetelnosti Boží a trneme, zda se naplní naše očekávání. Společně s námi na tuto chvíli čeká celá střední Evropa. Celosvětová akce na podporu ekologie a uvědomění si dopadů lidstva na přírodu právě začíná.

Nervózně pokukuji po panu místostarostovi, který má na tváři pouze neproniknutelný výraz. Ve chvíli, kdy se chystám otevřít pusu a vyzvat děti, aby ještě chvíli vyčkaly, ozve se ohlušující křik a jásot. „Zhasnul, zhasnul, koukejte, zhasnul“, ozve se za mnou. Otáčím se a vidím, že kostel již pohltila tma a lampy celého zámeckého parku pomalu pohasínají jako svíčky ve větru. Během okamžiku jsme obklopeni tmou, do které září naše předem připravené svíčky. Nejsme jediní, celá republika právě oslavuje tmu, jež nastala u významných památek a mnoho domácností hraje karty v romantické atmosféře za svitu svíček. Není ale čas na dlouhé rozjímání, co se právě děje jinde, tma bude trvat pouze hodinu a pak se opět rozsvítí. Rozhlížím se po dětech a přemýšlím, kterou z připravených her mám „vytasit“ jako první. Děti ale nevnímají, koukají na nebe a ukazují si hvězdy. Zasněně zvednu oči k nebi a prohlížím si ty, které za světla nešly vidět. A že jich není málo. A pak už to frčí. Hrajeme jednu hru za druhou. Donášíme vodu květinkám, pronášíme světlo k listům, zachraňujeme stromy před lesníky atd. Ačkoli nám počasí vyšlo krásně, nebe bylo bez mráčku a měsíc svítil jak se sluší a patří, mělo to jednu nevýhodu. Zima byla až praštělo a brzy nás zebaly ručičky. Zahřáli jsme se u svíček a začali si zase hrát. Hodina uběhla natotata, kostel i park se opět pozvolna rozsvěcovali a my spokojeně odcházeli do klubovny, kde jsme usnuli spokojeným zeleným spánkem plným ekologických snů.

Na závěr posílám obrovské poděkování zástupcům města Šenova, že přispěli a pomohli s celou přípravou akce. Speciální poděkování patří panu místostarostovi, který nám v parku pomohl s dětmi i hrami. A pozdrav posílám všem, kteří se zapojili z tepla domovů a alespoň vypnuli televizi či světla v domě.
Juráš Chrástek

Obrázek vstupu do části galerie Jarní prázdniny PS Šenov 2013.

Jarní prázdniny PS Šenov 2013


V očekávání jarních prázdnin pečlivě poslouchám předpověď počasí. Hlasatel v rádiu nacvičeným hlasem sděluje nepříjemné novinky. Ještě pořád se není čeho bát, předpovědi počasí jsou přesné jak slepý snajpr. Počasí ale naschvál tropilo vše, co si hlasatel usmyslel. Jako by byli domluveni, že nám jarní prázdniny zkazí. Během týdne před akcí roztál ve městě prakticky všechen sníh a na horách to bylo obdobné.

Se skleslou náladou nasedám v sobotu 2. 2. 2013 do auta a chystám se odvézt nejdůležitější proviant na chatu Jasení, která je kousek od Jablunkova. Touto dobou už hromada dětí sedí ve vlaku a zlobí vedoucí, kteří jedou s nimi. Očekávají luxusní koulovačky, bobování a hromady sněhu na vyblbnutí. Myslím, že až přijedou, budou zklamaní.

Stojím před chatou a rozhlížím se. Děti prozatím nedorazily. V botách mám potopu od naprosto mokrého sněhu a silný vítr odebírá mé tělesné teplo neskutečným tempem. Jestli to tak půjde dál, skončíme zavření v chatě. Snad se počasí umoudří.

Děti dorazily. Tolik radosti jsem už dlouhou dobu neviděl. V rukou mají nespočet sněhových dopravních prostředků a neuvěřitelně obrovské tašky. Co v nich mají? Celý první den je nabitý programem. Seznamování, vybalování, snad milion her a k večeru vysvětlujeme celojarňákovou hru „Elixír pro zemi Zlozemi“. Jdu spát s dobrým pocitem a unaveným tělem.

Je ráno. Sněží, lidičky, sněží „jak o dušu“! Za noc nasněžilo snad 15 cenťáků snížku. Otevírám dveře pokoje a za nimi stojí dívčina – má jiskry v očích a otázku na rtech: „Půjdeme bobovat?“. Jsem rozespalý, mám zalepené oči, ale odpověď je jasná: „ANO“. Po nezbytných přípravách, snídani a dalších nesmyslech se vydáváme s hromadou dětí zabalených jak „křehká elektronika“ na blízký kopec. Cesta je krátká, ale i tak jsou všichni úplně bílí, když nasedají na své plastové a pytlové oře. Když na ně tak koukám, vím, že jarňáky jsou zachráněny.

Každý večer nám nasněžilo něco kolem 5 cm sněhu. Děti byly každý den venku a zvládli jsme i výlet. Nikdo se s námi nenudil a domů jsme odjížděli spokojení a unavení z celotýdenního záběru. Jakožto vedoucí akce bych rád poděkoval i svým vedoucím, kteří mi byli rukama a nohama a zastoupili mě, když jsem ke konci chytil „rýmičku“. Děkuji bando, byli jste skvělí!
Juráš Chrástek

Obrázek vstupu do části galerie Ples pionýrské skupiny Šenov.

Ples pionýrské skupiny Šenov


V letošním roce jsme pro náš ples využili nově zrekonstruovanou restauraci Horakůvka a myslím, že tak učiníme i v letech následujících, protože jsme s prostory i personálem byli velmi spokojeni. Po sedmé hodině, když se většina hostů sešla v sále, uvítali jsme je trochu netradičním způsobem. Vlastně je uvítali „naše vaše“ děti a to z projekčního plátna nejdříve ptačím tancem za doprovodu Dády a jejich Kuřátek a potom i slovem. Místo klasického předtančení se na taneční parket doťapkal krokodýl Chňapík, ze kterého se vyklubal zebra Márty z Madagaskaru, převlečený nejdříve za šmouly a pak za Bobíka. Ve skutečnosti to byli jen naši adepti na post instruktora, kteří si říkají Lumpíci. No a pak už se jen tančilo na hudbu, kterou obstarávala kapela KR COMBO, pilo se a zase tančilo, jedlo a opět tančilo a ještě jednou tančilo. A jak už to na plese chodívá, s úderem půlnoci nezdrhla Popelka, ale roztrhnul se pytel s dárečky. Nejdřív jsme losovali z ústřižků vstupenek a tři šťastlivci si domů odnesli společenské hry a diáře. Samozřejmě jsme měli i tombolu. Do té si mohl každý v průběhu plesu koupit los za 10 Kč a čím víc si jich koupil, tím větší měl šanci něco vyhrát. A že bylo o co hrát. 3. místo patřilo velkému kolcu sýra, 2. místo společenské hře Dixit Odyssey a majitel úplně posledního vylosovaného losu se radoval z herní konzole Nintendo Wii. Mezi další třicítkou výher byly i dary:
Rádio Kiss Morava
Tobolová Monika – masáže Šenov
Pneuservis RS
Elektro Univex CZ v.o.s.
Nela Hrubá – kadeřnictví Ostrava
Motozem
Šenovská lékárna
Textil Lijana
za což bychom jim chtěli touto cestou mockrát poděkovat. Tímto však zábava neskončila, protože potom se zase tančilo a tančilo. A jak a v kolik jsme se dostali domů to už si nepamatujeme.
Lenka Chrástková

Hop Nahoru