Naše malá-velká pionýrská galerie

<< / 2024 >>
Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
	1	2	3
4	5	6	7	8	9	10
11	12	13	14	15	16	17
18	19	20	21	22	23	24
25	26	27	28	29	30

2012
Ostravská olympiáda Třináct nás bylo, natrénovaných sportovců, kteří chtěli předvést, co v nich dřímá. Ostrava byla svědkem velkolepého soutěžního klání, při kterém bylo mnoho sportovních disciplín přetvořeno pro městské použití. Mezi soutěžemi nechyběl obří slalom na lyžích, kajak, běh na 400 metrů, box nebo národní sport lední hokej. To vše se odehrálo v ulicích a na památných místech ostravského centra. Říkáte si, že je to divně strávený den, dělat ze sebe šašky kolemjdoucím? Ono totiž nešlo jen o olympiádu, ale také o hledání pokladů pomocí navigačního přístroje GPS. V centru Ostravy je schováno mnoho tajných schránek, ale je obtížné se k nim dostat. Základní pravidlo geocachingu totiž zní: „Hlavně nenápadně!!!“, či „Pozor na mudly!!!“. Mudla je člověk, který nemá o pokladu a jeho umístění či funkci ani ponětí, a proto je potenciálním nepřítelem. Odhalíte-li totiž umístění pokladu nekalému mudlovi, můžete se vsadit, že další hledač najde poklad zničený nebo zcizený. Naše olympiáda měla tedy za úkol nejen pobavit nás i přihlížející, ale taky odpoutat pozornost od několika málo hledačů. Podařilo se, našli jsme všechny vytýčené cíle, i když někdy to šlo jen ztěžka. Doufám, že se příště opět sejdeme a užijeme si spoustu legrace jako tentokrát. Juráš Chrástek
Podzimky Děti rozdělené do čtyř oddílů se vydaly s Pionýrskou skupinou Šenov o podzimních prázdninách na chatu v Nýdku a ve stopách Starých pověstí českých následovaly Alojzovy legendy. Samozřejmě že prvním úkolem dětí bylo dorazit do země zaslíbené, mlékem a strdím oplývající. Každý člen oddílu měl své přesné místo v jejich kočující hordě, ať už to byl důležitý vozík, který musel převážet veškerá zavazadla, nebo slepice, jež cestou snášela vajíčka, či kráva spásající trávu. Nakonec všechny kmeny, ba i ten nejpomalejší, dorazily pod horu Říp. V lesích musely čelit, jako odvážný Bivoj, rozzuřeným a krvežíznivým kňourům (pro ochránce zvířat dodávám jen, že s kanci se zacházelo humánně a dle poslední společenské). Následovala se Libušina proroctví až ke knížeti Přemyslovi. Bojovalo se proti statné Šárčině družině, když si ženy postavily hlavu a hrad a pustily se v Dívčí válce proti mužům (opět dodávám, že s ženami se zacházelo slušně a že některým se i nic nestalo). Nejvíce se dětem asi líbila návštěva ďábla ve Faustově domě, kde po podepsání smlouvy vlastní krví podlehly mamonu a hrabivosti a byly zasypány kýženým zlatem. Ale i přesto, že nám počasí nikterak nepřálo a mnohdy jsme museli upravit program tak, abychom nezmokli, jsme si to všichni náležitě užili. Dokonce jsme si stihli postavit i své první sněhuláky, zkoulovat své kamarády a kamarádky a získat své první válečné omrzliny. Čtyři dny uběhly jako jamajský sprinter a bylo načase se smutně rozloučit s kamarády a nadšeně přivítat s rodiči. Bylo to fajn. Honzík Gabzdylů
Zlatá Fazole 27. – 30. 9. 2012 To byl ale „CIRKUS“! Během prodlouženého víkendu se v rekreačním areálu JISKRA u Náměště nad Oslavou v zalesněném údolí řeky Oslavy na Vysočině konalo republikové setkání oddílů Pionýra - Víkend Zlaté fazole, kterého se zúčastnilo 14 členů naší pionýrské skupiny. Poté, co je principál cirkusu FAZOL přivítal slovy:“ Vážení, velevážení, jen račte vstoupit. Cirkus Fazol právě přijel k vám. Uvidíte, co jste ještě neviděli, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli a zažijete, co jste ještě nezažili.“, se ocitli v Pionýrském cirkuse Fazol a jeho cirkusové škole plné kouzel, artistických čísel a klaunů a mohli si sami vyzkoušet, jaké to je být cirkusákem. Oddíly během pobytu vyzkoušely netradiční sporty jako je kin-ball, známý také jako Omnikin, brännball (spálený míč), plachtovaná, lakminton aj., navštívily rukodělné dílny – malování na obličej, dekupáž na kameny, výroba placek – butonů aj. nebo se věnovaly různým deskovým hrám, které zde byly zastoupeny ve velkém počtu. Své znalosti a dovednosti si všichni mohli ověřit v terénní turistické hře Fazolová Stezka nebo v Uzlařské regatě, orientační schopnosti projevili v Pionýrském geocachingu. Večery byly vyplněny písničkami a večerní hrou. No a proč se akce jmenovala „ZLATÁ FAZOLE“? Mj. také proto, že každý z účastníků akce mohl dovézt jakkoli výtvarně ztvárněné fazole, které pak byly v rámci vernisáže vyhodnoceny a jejich tvůrci oceněni. Poslední den po rozloučení s téměř 400 účastníky akce nás sice čekala asi 5-ti hodinová cesta autobusem a vlakem do Ostravy, ale odjížděli jsme spokojeni s novými zážitky, dovednostmi a zkušenostmi. Renča Chrástková
Hledání pokladu V neděli 16. září 2012 se mnoho dětí z naší pionýrské skupiny vypravilo do Bělského Lesa, zahrát si světoznámou hru Geocaching. Protože to bylo poprvé, co naše děti hledaly poklady pomocí GPS navigací, byly poklady vytvořené námi vedoucími - mimo celosvětovou herní síť. Na začátku proběhlo menší školení, jak GPSky používat, k čemu slouží a jak se s nimi orientovat. Potom se už 20 účastníků rozdělených do pěti týmů rozešlo různými směry - hledat tajuplné kešky. Naše první krabička byla schovaná v kořenech obrovského buku. Hledali jsme ji dlouho, ale nakonec se Natalin podařilo rozhrnout to správné listí a už na nás koukal poklad. Tak, otevřít krabičku, vzít si odměny, zapsat KÓD, který určoval pozici hlavního pokladu a hurá na další. Postupným střídáním GPS navigace jsme se sice trošičku zdrželi, ale ze sedmi schránek jsme jich získali šest. Poslední poklad jsme sice měli na dosah, hra však byla časově omezena a tak jsme se raději vypravili na shromaždiště, kde už na nás zbytek týmů netrpělivě čekal. Dali jsme hlavy dohromady a z jednotlivých kódů jsme poskládali konečné souřadnice. Všech pět GPSek si děti rozebraly a už se hnaly za hlavním pokladem. Nakonec jsme jej našli a rozdali si odměny v podobě pionýrských placek. Po obědě jsme se vydali na místní hřiště, abychom si vysportovali duši z těla. Mohu potvrdit, že tento úkol jsme bezproblémově splnili. Nakonec jsme se všichni naprosto unavení rozešli domů a na městskou hromadnou dopravu. Hledat poklady pomocí GPS navigací děti bavilo a tak budeme v hledání pokladů určitě pokračovat. Juráš Chrástek
Puzzliáda 1. září 2012. Na letošním jarmarku připravila Pionýrská skupina Šenov opět soutěž o nejrychlejšího skládače puzzlí. Oproti minulému ročníku jsme trochu přitvrdili v obtížnosti, ale všichni se s tím dokázali poprat. Kromě skládání obrázků si v našem stanu mohli všichni prohlédnout kroniky z našich táborů a fotky z pořádaných akcí nebo si zamotat tělo na Twisteru. Mezi návštěvníky jste mohli potkat našeho velkého maskota – velkého plyšového psa. I letos čekala na nejrychlejšího skládače v každé kategorii odměna v podobě deskové hry. O pět her bojovalo celkem 65 soutěžících. Výsledková listina Jan Lazar
Vyhlášení celoroční hry 2011/2012
Říše pohádek Odkaz na shédnutí videa z tábora. Odkaz na stažení videa z tábora.
Šmoulové na Bystřičce 2. – 22. 7. 2012 Letos mohly jet s Pionýrem na letní stanový tábor všechny děti, které byly vysoké na dva couly a nebály se Gargamela. Prožít 21 dní v kouzelném lese se rozhodlo 37 dětí. Šmoulové jsou malí modří skřítci, kteří nosí štěstí. Štěstí získávají ze šmorůvek a kdysi dávno, je tomu už sto let, jim jednu dávku šmorůvkového štěstí ukradl zlý čaroděj Gargamel. Gargamel nechtěl být šťastný, ale chtěl zabránit tomu, aby se štěstí šířilo dál. Celou truhlu zaklel kouzlem ze své kouzelné knihy a schoval ji pod paprsek modrého měsíce. Popsaný list z knihy vytrhnul, roztrhal a rozházel po lese, aby Šmoulové nemohli truhlu nikdy najít. Šmoulové se tenkrát museli hodně snažit, aby nasbírali dostatek nových šmorůvek, ale když si k tomu zazpívali, šlo jim to hezky od ruky. Letos uplynulo sto let a modrý měsíc se měl opět objevit a ukázat nám místo, kde je šmorůvkový poklad ukrytý. Abychom mohli kouzelnou truhlu otevřít, potřebovali jsme znát kouzlo. Ale jak ho získat, když ho Gargamel rozházel někde po lese? Jednoho dne se Nešika procházel za hranicí kouzelného lesa, kde už začíná Gargamelovo území, zakopnul a najednou se válel v úplném šmorůvkovém ráji. Házel do sebe jednu šmorůvku za druhou, když si všimnul, že to nejsou obyčejné šmorůvky. Běžel rychle do vesnice, půjčil si od Koumáka lupu a utíkal zpátky. Když si šmorůvky prohlédl pod lupou, zjistil, že na každé z nich je napsané písmenko. Ano, Nešika našel místo, kde tenkrát Gargamel rozházel roztrhané kouzlo. Získat kouzlo ale nebylo vůbec jednoduché. Sice jsme znali místo, kde šmorůvky rostou, ale bylo to za hranicí kouzelného lesa. Aby nás Gargamel nechytil a aby si nevšimnul, že z jeho území nějaké šmorůvky zmizely, museli jsme na ně chodit jen k večeru na pár vteřin, jen po jednom a šmorůvky jsme nesbírali, ale museli jsme si písmenka z nich zapamatovat. Navíc do východu modrého měsíce zbývaly jen tři týdny… Rozdělili jsme se do čtyř oddílů. Fešáci byli poznat podle kytičky na čepičce, Kutilové měli zase tužku za uchem, Koumáci nosili velké brýle a pírko za čepicí měli Stopaři. Tři týdny jsme bojovali s Gargamelem, dováděli ve vodě, protože nám svítilo sluníčko, běhali po lese, hráli hry na louce, měli noční hlídky, noční hru a taky táborák. Stihli jsme i tři výlety. První jsme si užili na nedaleké přehradě, při druhém výletu jsme ušli skoro 19 kilometrů, abychom se podívali z dřevěné rozhledny na Jeseníky, Beskydy a samozřejmě Valašské Meziříčí a taky jsme posbírali po cestě několik „kešek“. A třetí výlet? Jeli jsme do Rožnova pod Radhoštěm do Gibon parku, kde jsme si všichni zahráli minigolf a pak někteří dováděli na trampolínách, jiní na dětském hřišti a mezi nejoblíbenější atrakci patřil rumbal. A jak to dopadlo s truhlou plnou šmorůvkového štěstí? Poslední táborový večer byla Párty Taťky Šmouly. Všichni Šmoulové se náramně bavili, tancovali, smáli se a najednou… všichni utichli. V dáli uviděli modrý měsíc. Vzali lopaty a rýče a společně se k němu vydali. Začali kopat v místě, kde ukazoval modrý paprsek a opravdu narazili na truhlu. Stopaři kouzelnou formulkou truhlu otevřeli a v truhle bylo tolik šmorůvkového štěstí, že stačilo úplně pro všechny… Během tří týdnů jsme nenašli jen truhlu se šmorůvkovým štěstím, ale také spoustu nových kamarádů. Verča Perzynová
Bambiriáda Naše PS se po roční odmlce rozhodla prezentovat Pionýr Moravskoslezského kraje na Bambiriádě v Ostravě. V Bělském lese probíhala Bambiriáda ve dnech 24. – 26. května (čtvrtek – sobota). Náš velký stan jsme v areálu u lesní školy postavili ve čtvrtek večer. Sluníčko letos svítilo a to se projevilo i na návštěvnosti. Po celý pátek a sobotu jsme se skoro nezastavili, protože se v našem stanu střídali děti, dospělí i senioři. A co jsme si pro ně letos připravili? Kdo chtěl, ten zdolával překážkovou dráhu na hopsadlech, jiní si zase vyzkoušeli svou šikovnost a pevnou ruku u velké varianty známé hry Jenga. Pro procvičení precizní motoriky a souhry rukou jsme měli připravené dvě bludiště – menší berušku a ve velkém provedení žábu. Nohy a ruce si děti a také jejich rodiče zamotávali na známé hře Twister. Pro větší skupiny dětí, především z mateřských a základních škol, jsme měli připravené hry s psychomotorickým padákem a také společné hry jako jsou například Dostihy. Odvážní si také vyzkoušeli chůzi na slacklinu. Účastníci od nás odcházeli s papírovou čepicí na hlavě a pionýrskou taškou, ve které měli například kalendáře, tetovačky, magnetky, origami, bonbony, lízátka nebo také úkolníčky. Po celou dobu tam s námi byl i náš maskot – velký plyšový pejsek. Občas se nám ale někam zaběhl a tak nám ho děti pomáhaly hledat. Nálezci byli samozřejmě řádně odměněni. Na video z Bambiriády se jukněte semdle: Video z Bambiriády 2012. Verča Perzynová
Parní mašinkou na den dětí Ačkoli byla akce vymyšlena a vyhlášena takzvaně "narychlo", přece se nás 7 sešlo na nádraží Ostrava-Střed. S lehkou výbavou jsme napjatě očekávali na příjezd našeho nezvyklého dopravního prostředku. Mašinka "423.041" se za mohutného dýmu a s veškerou pompézností přiřítila do nádraží na minutu přesně. Největším překvapením bylo ticho, když vláček zastavoval. Žádné pískaní brzd se nekonalo. Rychle jsme se nahrnuli do nejbližšího vagónku, který byl označen jako jídelní a doufali, že bychom si pro sebe "urvali" nějaká ta místečka. Marně! Vlak už byl naprosto plný. A tak jsme se ve stoje vydali na dlouhou cestu do Ostravice, kde na nás čekal den dětí na místním koupališti. Po příjezdu jsme se chtěli vyfotit s mašinkou, což byl ale naprosto šílený nápad, protože přes nespočetný zástup lidí jsme se k ní nemohli ani přiblížit. Vydali jsme se tedy na den dětí s tím, že se k mašince vrátíme později. Na koupališti slibovali program pro děti, avšak všechno, co měli místní připravené, jsme sfoukli za hodinku i se svačinou a vydali se za dětského skuhrání: "Kam to zase jdeme?!" dolů k vlaku. Po cestě jsme se zastavili v lanovém centru Opičárna, kde měli volný přístup na několik nízkých lanových aktivit. Uspořádali jsme závod, kdo nejrychleji projde danou trasu. Najednou nikoho nebolely nožičky, nikdo už nefuněl a neskuhral. Vyhrál Ondra s časem o tři sekundy lepším než byl můj. U mašinky jsme se hromadně vyfotili a páni "Mašínfírové" nás pustili i nahoru ke kotli a ukázali nám, jak to v mašince funguje. A protože nám zbyla spousta času, přemýšleli jsme co s ním. Na Smrk nebo na Lysou bychom to už nestihli, a tak jsme se vydali na místní pouť. Pouť nebyla velká, ale projeli jsme se na pár kolotočích, nabourali pár autíček na autodromu a najednou už byl čas vrátit se k vlaku. Přišli jsme schválně o chvilku dříve, abychom si mohli sednout. Cestou domů jsme hráli pár hlasitých her, abychom pobavili cestující. Dorazili jsme zdraví a kompletní. Expedice byla úspěšně ukončena a děti předány rodičům. Juráš Chrástek
Velikonoční prázdniny 5. - 8. 4. 2012 Letos jsme na velikonoční prázdniny jeli na základnu PS J. A. Komenského, která se nachází v Lipné u Potštátu. Když jsme po dlouhé cestě vlakem a pak autobusem dojeli, čekalo nás nemilé překvapení. V chatě byla pomalu větší zima než venku. Protože se tam topí v kamnech, tak chvíli trvá, než se vytopí tak velký prostor. Někteří méně otužilí tak chodili celý den v bundách a čepicích. Ještěže v pokojích jsme měli elektrické topení. Počasí nám taky moc nepřálo, sluníčko vykouklo až v sobotu. My jsme se ale nenechali vyvést z míry. I přes drkotající zuby jsme si užili spoustu zábavy při hrách a nakonec, když se člověk začal trošku hýbat, tak i tu mikinu rychle svlékal. Také nás navštívila kouzelná slepička, která když snesla vajíčka, začala kdákat, a kdo ji našel, vyměnil pak její vajíčka za body do celovelikonoční hry. Ani v noci si slepice nedala pokoj, avšak vzbudila jen pár dětí s lehkým spaním. Když jsme si zrovna nehráli, tak jsme vyráběli. Děti si mohly uplést košíček na vajíčko z pedigu nebo náramek z provázků a korálků. V sobotu jsme si vyšli na procházku po blízkém okolí. Viděli jsme krásný dřevěný kostelík a větrnou elektrárnu, která nás svou výškou úplně ohromila. Na výletě to ale spíš vypadalo jako na telefonní ústředně než na pionýrském táboře. V chatě totiž nebyl signál a tak všechny děti po dvou dnech abstinence okamžitě žhavily dráty. Při odjezdu jsme si zažili chvilku napětí, když jsme zjistili, že autobus, který nás měl odvézt, není napsaný v jízdním řádě. Nakonec přece jen přijel a my jsme odjeli plni zážitků a dojmů za chumelenice domů. Na videa z Velikonoc se jukněte semdle: Videa z Velikonoc. Lenka Chrástková
Jarní prázdniny s Asterixem a Obelixem 10. - 16. března 2012 Jarní prázdniny prosedět doma? Kdepak! My jsme nasedli do vlaku a vyrazili jako každý rok do přírody. Tentokrát na turistickou základnu DDM Bohumín do Jablunkova-Návsí. Chata nám je dobře známá. Zažili jsme na ní už spoustu legrace a po tomto týdnu jsme o další zážitky bohatší! Celým pobytem nás provázel Asterix s Obelixem. Asterix zastává funkci toho chytřejšího a Obelix? To je ten silnější. Rozdělili jsme se do dvou týmů - Kačgalové a Natgalové. V těchto národech jsme bojovali o získání nápoje síly, abychom jednou pro vždy porazili ty dotěrné Římany. Soutěží a her bylo mnoho a některé nám daly pěkně zabrat! Stříleli jsme z luku nebo jsme třeba hledali poklad, který nebylo vůbec jednoduché najít. Museli jsme projít dlouhou cestu po fáborcích, po cestě jsme plnili úkoly a sbírali lístečky, které obsahovaly jednotlivé části šifry a až po vyluštění šifry jsme zjistili, kde je poklad ukryt. Naštěstí jsme šikovní a společnými silami jsme to zvládli a poklad našli. Celotýdenní hru nakonec o fous vyhráli Kačgalové. Hráli jsme i spoustu her, které se hlavní etapové hry netýkaly. Malovali jsme písničky, hráli fotbal ve sněhu nebo třeba Lodě. Lodě znáte určitě všichni, ale vedoucí je pozměnili a vylepšili. Ve hře měla důležitou roli hrací kostka a během hry nás taky přepadávali piráti atp. Vůbec jsme se nenudili. Nezaháleli jsme ani s tvořením, abychom si domů něco odvezli. Hodně práce nám dala výroba kusudamy. Že nevíte, co to je? Je to krásná japonská květinová koule. Byla náročná a bylo třeba hodně trpělivosti, ale výsledek stál za to! Taky jsme dělali masky ze sádrových obvazů, které jsme si potom nabarvili dle vlastní fantazie. A víte, co je slackline? My jsme to taky nevěděli, ale díky našim vedoucím jsme se to dozvěděli a mohli si to i vyzkoušet. Je to moderní adrenalinový sport – moderní chození po laně. Udržet se na popruhu bez opory vedoucích nebylo možné. Vedoucí nám taky ukázali spoustu pokusů. Viděli jsme na vlastní oči hrnečku vař (tomuto pokusu se říká taky Sloní zubní pasta). Dalším pokusem pak byli Faraónovi hadi. A už jste někdy viděli přístroj, který vyrábí mlhu? A už jste někdy za pomocí mlhy sestřelovali papírové kornouty? Je to velká sranda! Se všemi zážitky a hrami se tady bohužel nemůžeme podělit. Nezbývá vám, než nás přijít navštívit do Pionýru nebo s námi jet na nějakou další akci. Kača Pavlíková a Verča Perzynová

2012

Ostravská olympiáda

Třináct nás bylo, natrénovaných sportovců, kteří chtěli předvést, co v nich dřímá. Ostrava byla svědkem velkolepého soutěžního klání, při kterém bylo mnoho sportovních disciplín přetvořeno pro městské použití. Mezi soutěžemi nechyběl obří slalom na lyžích, kajak, běh na 400 metrů, box nebo národní sport lední hokej. To vše se odehrálo v ulicích a na památných místech ostravského centra. Říkáte si, že je to divně strávený den, dělat ze sebe šašky kolemjdoucím? Ono totiž nešlo jen o olympiádu, ale také o hledání pokladů pomocí navigačního přístroje GPS. V centru Ostravy je schováno mnoho tajných schránek, ale je obtížné se k nim dostat. Základní pravidlo geocachingu totiž zní: „Hlavně nenápadně!!!“, či „Pozor na mudly!!!“. Mudla je člověk, který nemá o pokladu a jeho umístění či funkci ani ponětí, a proto je potenciálním nepřítelem. Odhalíte-li totiž umístění pokladu nekalému mudlovi, můžete se vsadit, že další hledač najde poklad zničený nebo zcizený. Naše olympiáda měla tedy za úkol nejen pobavit nás i přihlížející, ale taky odpoutat pozornost od několika málo hledačů. Podařilo se, našli jsme všechny vytýčené cíle, i když někdy to šlo jen ztěžka. Doufám, že se příště opět sejdeme a užijeme si spoustu legrace jako tentokrát.
Juráš Chrástek

Podzimky

Děti rozdělené do čtyř oddílů se vydaly s Pionýrskou skupinou Šenov o podzimních prázdninách na chatu v Nýdku a ve stopách Starých pověstí českých následovaly Alojzovy legendy.

Samozřejmě že prvním úkolem dětí bylo dorazit do země zaslíbené, mlékem a strdím oplývající. Každý člen oddílu měl své přesné místo v jejich kočující hordě, ať už to byl důležitý vozík, který musel převážet veškerá zavazadla, nebo slepice, jež cestou snášela vajíčka, či kráva spásající trávu. Nakonec všechny kmeny, ba i ten nejpomalejší, dorazily pod horu Říp.

V lesích musely čelit, jako odvážný Bivoj, rozzuřeným a krvežíznivým kňourům (pro ochránce zvířat dodávám jen, že s kanci se zacházelo humánně a dle poslední společenské). Následovala se Libušina proroctví až ke knížeti Přemyslovi. Bojovalo se proti statné Šárčině družině, když si ženy postavily hlavu a hrad a pustily se v Dívčí válce proti mužům (opět dodávám, že s ženami se zacházelo slušně a že některým se i nic nestalo).

Nejvíce se dětem asi líbila návštěva ďábla ve Faustově domě, kde po podepsání smlouvy vlastní krví podlehly mamonu a hrabivosti a byly zasypány kýženým zlatem.

Ale i přesto, že nám počasí nikterak nepřálo a mnohdy jsme museli upravit program tak, abychom nezmokli, jsme si to všichni náležitě užili. Dokonce jsme si stihli postavit i své první sněhuláky, zkoulovat své kamarády a kamarádky a získat své první válečné omrzliny. Čtyři dny uběhly jako jamajský sprinter a bylo načase se smutně rozloučit s kamarády a nadšeně přivítat s rodiči. Bylo to fajn.
Honzík Gabzdylů

Zlatá Fazole

27. – 30. 9. 2012 To byl ale „CIRKUS“!

Během prodlouženého víkendu se v rekreačním areálu JISKRA u Náměště nad Oslavou v zalesněném údolí řeky Oslavy na Vysočině konalo republikové setkání oddílů Pionýra - Víkend Zlaté fazole, kterého se zúčastnilo 14 členů naší pionýrské skupiny. Poté, co je principál cirkusu FAZOL přivítal slovy:“ Vážení, velevážení, jen račte vstoupit. Cirkus Fazol právě přijel k vám. Uvidíte, co jste ještě neviděli, uslyšíte, co jste ještě neslyšeli a zažijete, co jste ještě nezažili.“, se ocitli v Pionýrském cirkuse Fazol a jeho cirkusové škole plné kouzel, artistických čísel a klaunů a mohli si sami vyzkoušet, jaké to je být cirkusákem. Oddíly během pobytu vyzkoušely netradiční sporty jako je kin-ball, známý také jako Omnikin, brännball (spálený míč), plachtovaná, lakminton aj., navštívily rukodělné dílny – malování na obličej, dekupáž na kameny, výroba placek – butonů aj. nebo se věnovaly různým deskovým hrám, které zde byly zastoupeny ve velkém počtu. Své znalosti a dovednosti si všichni mohli ověřit v terénní turistické hře Fazolová Stezka nebo v Uzlařské regatě, orientační schopnosti projevili v Pionýrském geocachingu. Večery byly vyplněny písničkami a večerní hrou. No a proč se akce jmenovala „ZLATÁ FAZOLE“? Mj. také proto, že každý z účastníků akce mohl dovézt jakkoli výtvarně ztvárněné fazole, které pak byly v rámci vernisáže vyhodnoceny a jejich tvůrci oceněni. Poslední den po rozloučení s téměř 400 účastníky akce nás sice čekala asi 5-ti hodinová cesta autobusem a vlakem do Ostravy, ale odjížděli jsme spokojeni s novými zážitky, dovednostmi a zkušenostmi.
Renča Chrástková

Hledání pokladu

V neděli 16. září 2012 se mnoho dětí z naší pionýrské skupiny vypravilo do Bělského Lesa, zahrát si světoznámou hru Geocaching. Protože to bylo poprvé, co naše děti hledaly poklady pomocí GPS navigací, byly poklady vytvořené námi vedoucími - mimo celosvětovou herní síť. Na začátku proběhlo menší školení, jak GPSky používat, k čemu slouží a jak se s nimi orientovat. Potom se už 20 účastníků rozdělených do pěti týmů rozešlo různými směry - hledat tajuplné kešky. Naše první krabička byla schovaná v kořenech obrovského buku. Hledali jsme ji dlouho, ale nakonec se Natalin podařilo rozhrnout to správné listí a už na nás koukal poklad. Tak, otevřít krabičku, vzít si odměny, zapsat KÓD, který určoval pozici hlavního pokladu a hurá na další. Postupným střídáním GPS navigace jsme se sice trošičku zdrželi, ale ze sedmi schránek jsme jich získali šest. Poslední poklad jsme sice měli na dosah, hra však byla časově omezena a tak jsme se raději vypravili na shromaždiště, kde už na nás zbytek týmů netrpělivě čekal. Dali jsme hlavy dohromady a z jednotlivých kódů jsme poskládali konečné souřadnice. Všech pět GPSek si děti rozebraly a už se hnaly za hlavním pokladem. Nakonec jsme jej našli a rozdali si odměny v podobě pionýrských placek.

Po obědě jsme se vydali na místní hřiště, abychom si vysportovali duši z těla. Mohu potvrdit, že tento úkol jsme bezproblémově splnili.

Nakonec jsme se všichni naprosto unavení rozešli domů a na městskou hromadnou dopravu. Hledat poklady pomocí GPS navigací děti bavilo a tak budeme v hledání pokladů určitě pokračovat.
Juráš Chrástek

Puzzliáda

1. září 2012. Na letošním jarmarku připravila Pionýrská skupina Šenov opět soutěž o nejrychlejšího skládače puzzlí. Oproti minulému ročníku jsme trochu přitvrdili v obtížnosti, ale všichni se s tím dokázali poprat. Kromě skládání obrázků si v našem stanu mohli všichni prohlédnout kroniky z našich táborů a fotky z pořádaných akcí nebo si zamotat tělo na Twisteru. Mezi návštěvníky jste mohli potkat našeho velkého maskota – velkého plyšového psa. I letos čekala na nejrychlejšího skládače v každé kategorii odměna v podobě deskové hry. O pět her bojovalo celkem 65 soutěžících.

Výsledková listina

Jan Lazar

Vyhlášení celoroční hry 2011/2012

Říše pohádek

Odkaz na shédnutí videa z tábora.
Odkaz na stažení videa z tábora.

Šmoulové na Bystřičce

2. – 22. 7. 2012 Letos mohly jet s Pionýrem na letní stanový tábor všechny děti, které byly vysoké na dva couly a nebály se Gargamela. Prožít 21 dní v kouzelném lese se rozhodlo 37 dětí.

Šmoulové jsou malí modří skřítci, kteří nosí štěstí. Štěstí získávají ze šmorůvek a kdysi dávno, je tomu už sto let, jim jednu dávku šmorůvkového štěstí ukradl zlý čaroděj Gargamel. Gargamel nechtěl být šťastný, ale chtěl zabránit tomu, aby se štěstí šířilo dál. Celou truhlu zaklel kouzlem ze své kouzelné knihy a schoval ji pod paprsek modrého měsíce. Popsaný list z knihy vytrhnul, roztrhal a rozházel po lese, aby Šmoulové nemohli truhlu nikdy najít. Šmoulové se tenkrát museli hodně snažit, aby nasbírali dostatek nových šmorůvek, ale když si k tomu zazpívali, šlo jim to hezky od ruky.

Letos uplynulo sto let a modrý měsíc se měl opět objevit a ukázat nám místo, kde je šmorůvkový poklad ukrytý. Abychom mohli kouzelnou truhlu otevřít, potřebovali jsme znát kouzlo. Ale jak ho získat, když ho Gargamel rozházel někde po lese? Jednoho dne se Nešika procházel za hranicí kouzelného lesa, kde už začíná Gargamelovo území, zakopnul a najednou se válel v úplném šmorůvkovém ráji. Házel do sebe jednu šmorůvku za druhou, když si všimnul, že to nejsou obyčejné šmorůvky. Běžel rychle do vesnice, půjčil si od Koumáka lupu a utíkal zpátky. Když si šmorůvky prohlédl pod lupou, zjistil, že na každé z nich je napsané písmenko. Ano, Nešika našel místo, kde tenkrát Gargamel rozházel roztrhané kouzlo. Získat kouzlo ale nebylo vůbec jednoduché. Sice jsme znali místo, kde šmorůvky rostou, ale bylo to za hranicí kouzelného lesa. Aby nás Gargamel nechytil a aby si nevšimnul, že z jeho území nějaké šmorůvky zmizely, museli jsme na ně chodit jen k večeru na pár vteřin, jen po jednom a šmorůvky jsme nesbírali, ale museli jsme si písmenka z nich zapamatovat. Navíc do východu modrého měsíce zbývaly jen tři týdny…

Rozdělili jsme se do čtyř oddílů. Fešáci byli poznat podle kytičky na čepičce, Kutilové měli zase tužku za uchem, Koumáci nosili velké brýle a pírko za čepicí měli Stopaři. Tři týdny jsme bojovali s Gargamelem, dováděli ve vodě, protože nám svítilo sluníčko, běhali po lese, hráli hry na louce, měli noční hlídky, noční hru a taky táborák. Stihli jsme i tři výlety. První jsme si užili na nedaleké přehradě, při druhém výletu jsme ušli skoro 19 kilometrů, abychom se podívali z dřevěné rozhledny na Jeseníky, Beskydy a samozřejmě Valašské Meziříčí a taky jsme posbírali po cestě několik „kešek“. A třetí výlet? Jeli jsme do Rožnova pod Radhoštěm do Gibon parku, kde jsme si všichni zahráli minigolf a pak někteří dováděli na trampolínách, jiní na dětském hřišti a mezi nejoblíbenější atrakci patřil rumbal.

A jak to dopadlo s truhlou plnou šmorůvkového štěstí? Poslední táborový večer byla Párty Taťky Šmouly. Všichni Šmoulové se náramně bavili, tancovali, smáli se a najednou… všichni utichli. V dáli uviděli modrý měsíc. Vzali lopaty a rýče a společně se k němu vydali. Začali kopat v místě, kde ukazoval modrý paprsek a opravdu narazili na truhlu. Stopaři kouzelnou formulkou truhlu otevřeli a v truhle bylo tolik šmorůvkového štěstí, že stačilo úplně pro všechny… Během tří týdnů jsme nenašli jen truhlu se šmorůvkovým štěstím, ale také spoustu nových kamarádů.
Verča Perzynová

Bambiriáda

Naše PS se po roční odmlce rozhodla prezentovat Pionýr Moravskoslezského kraje na Bambiriádě v Ostravě. V Bělském lese probíhala Bambiriáda ve dnech 24. – 26. května (čtvrtek – sobota). Náš velký stan jsme v areálu u lesní školy postavili ve čtvrtek večer. Sluníčko letos svítilo a to se projevilo i na návštěvnosti. Po celý pátek a sobotu jsme se skoro nezastavili, protože se v našem stanu střídali děti, dospělí i senioři. A co jsme si pro ně letos připravili? Kdo chtěl, ten zdolával překážkovou dráhu na hopsadlech, jiní si zase vyzkoušeli svou šikovnost a pevnou ruku u velké varianty známé hry Jenga. Pro procvičení precizní motoriky a souhry rukou jsme měli připravené dvě bludiště – menší berušku a ve velkém provedení žábu. Nohy a ruce si děti a také jejich rodiče zamotávali na známé hře Twister. Pro větší skupiny dětí, především z mateřských a základních škol, jsme měli připravené hry s psychomotorickým padákem a také společné hry jako jsou například Dostihy. Odvážní si také vyzkoušeli chůzi na slacklinu. Účastníci od nás odcházeli s papírovou čepicí na hlavě a pionýrskou taškou, ve které měli například kalendáře, tetovačky, magnetky, origami, bonbony, lízátka nebo také úkolníčky. Po celou dobu tam s námi byl i náš maskot – velký plyšový pejsek. Občas se nám ale někam zaběhl a tak nám ho děti pomáhaly hledat. Nálezci byli samozřejmě řádně odměněni.

Na video z Bambiriády se jukněte semdle: Video z Bambiriády 2012.
Verča Perzynová

Parní mašinkou na den dětí

Ačkoli byla akce vymyšlena a vyhlášena takzvaně "narychlo", přece se nás 7 sešlo na nádraží Ostrava-Střed. S lehkou výbavou jsme napjatě očekávali na příjezd našeho nezvyklého dopravního prostředku. Mašinka "423.041" se za mohutného dýmu a s veškerou pompézností přiřítila do nádraží na minutu přesně. Největším překvapením bylo ticho, když vláček zastavoval. Žádné pískaní brzd se nekonalo. Rychle jsme se nahrnuli do nejbližšího vagónku, který byl označen jako jídelní a doufali, že bychom si pro sebe "urvali" nějaká ta místečka. Marně! Vlak už byl naprosto plný. A tak jsme se ve stoje vydali na dlouhou cestu do Ostravice, kde na nás čekal den dětí na místním koupališti. Po příjezdu jsme se chtěli vyfotit s mašinkou, což byl ale naprosto šílený nápad, protože přes nespočetný zástup lidí jsme se k ní nemohli ani přiblížit. Vydali jsme se tedy na den dětí s tím, že se k mašince vrátíme později. Na koupališti slibovali program pro děti, avšak všechno, co měli místní připravené, jsme sfoukli za hodinku i se svačinou a vydali se za dětského skuhrání: "Kam to zase jdeme?!" dolů k vlaku. Po cestě jsme se zastavili v lanovém centru Opičárna, kde měli volný přístup na několik nízkých lanových aktivit. Uspořádali jsme závod, kdo nejrychleji projde danou trasu. Najednou nikoho nebolely nožičky, nikdo už nefuněl a neskuhral. Vyhrál Ondra s časem o tři sekundy lepším než byl můj. U mašinky jsme se hromadně vyfotili a páni "Mašínfírové" nás pustili i nahoru ke kotli a ukázali nám, jak to v mašince funguje. A protože nám zbyla spousta času, přemýšleli jsme co s ním. Na Smrk nebo na Lysou bychom to už nestihli, a tak jsme se vydali na místní pouť. Pouť nebyla velká, ale projeli jsme se na pár kolotočích, nabourali pár autíček na autodromu a najednou už byl čas vrátit se k vlaku. Přišli jsme schválně o chvilku dříve, abychom si mohli sednout. Cestou domů jsme hráli pár hlasitých her, abychom pobavili cestující. Dorazili jsme zdraví a kompletní. Expedice byla úspěšně ukončena a děti předány rodičům.
Juráš Chrástek

Velikonoční prázdniny

5. - 8. 4. 2012 Letos jsme na velikonoční prázdniny jeli na základnu PS J. A. Komenského, která se nachází v Lipné u Potštátu. Když jsme po dlouhé cestě vlakem a pak autobusem dojeli, čekalo nás nemilé překvapení. V chatě byla pomalu větší zima než venku. Protože se tam topí v kamnech, tak chvíli trvá, než se vytopí tak velký prostor. Někteří méně otužilí tak chodili celý den v bundách a čepicích. Ještěže v pokojích jsme měli elektrické topení. Počasí nám taky moc nepřálo, sluníčko vykouklo až v sobotu. My jsme se ale nenechali vyvést z míry. I přes drkotající zuby jsme si užili spoustu zábavy při hrách a nakonec, když se člověk začal trošku hýbat, tak i tu mikinu rychle svlékal. Také nás navštívila kouzelná slepička, která když snesla vajíčka, začala kdákat, a kdo ji našel, vyměnil pak její vajíčka za body do celovelikonoční hry. Ani v noci si slepice nedala pokoj, avšak vzbudila jen pár dětí s lehkým spaním. Když jsme si zrovna nehráli, tak jsme vyráběli. Děti si mohly uplést košíček na vajíčko z pedigu nebo náramek z provázků a korálků. V sobotu jsme si vyšli na procházku po blízkém okolí. Viděli jsme krásný dřevěný kostelík a větrnou elektrárnu, která nás svou výškou úplně ohromila. Na výletě to ale spíš vypadalo jako na telefonní ústředně než na pionýrském táboře. V chatě totiž nebyl signál a tak všechny děti po dvou dnech abstinence okamžitě žhavily dráty. Při odjezdu jsme si zažili chvilku napětí, když jsme zjistili, že autobus, který nás měl odvézt, není napsaný v jízdním řádě. Nakonec přece jen přijel a my jsme odjeli plni zážitků a dojmů za chumelenice domů.

Na videa z Velikonoc se jukněte semdle: Videa z Velikonoc.
Lenka Chrástková

Jarní prázdniny s Asterixem a Obelixem

10. - 16. března 2012 Jarní prázdniny prosedět doma? Kdepak! My jsme nasedli do vlaku a vyrazili jako každý rok do přírody. Tentokrát na turistickou základnu DDM Bohumín do Jablunkova-Návsí. Chata nám je dobře známá. Zažili jsme na ní už spoustu legrace a po tomto týdnu jsme o další zážitky bohatší!

Celým pobytem nás provázel Asterix s Obelixem. Asterix zastává funkci toho chytřejšího a Obelix? To je ten silnější. Rozdělili jsme se do dvou týmů - Kačgalové a Natgalové. V těchto národech jsme bojovali o získání nápoje síly, abychom jednou pro vždy porazili ty dotěrné Římany. Soutěží a her bylo mnoho a některé nám daly pěkně zabrat! Stříleli jsme z luku nebo jsme třeba hledali poklad, který nebylo vůbec jednoduché najít. Museli jsme projít dlouhou cestu po fáborcích, po cestě jsme plnili úkoly a sbírali lístečky, které obsahovaly jednotlivé části šifry a až po vyluštění šifry jsme zjistili, kde je poklad ukryt. Naštěstí jsme šikovní a společnými silami jsme to zvládli a poklad našli. Celotýdenní hru nakonec o fous vyhráli Kačgalové.

Hráli jsme i spoustu her, které se hlavní etapové hry netýkaly. Malovali jsme písničky, hráli fotbal ve sněhu nebo třeba Lodě. Lodě znáte určitě všichni, ale vedoucí je pozměnili a vylepšili. Ve hře měla důležitou roli hrací kostka a během hry nás taky přepadávali piráti atp. Vůbec jsme se nenudili. Nezaháleli jsme ani s tvořením, abychom si domů něco odvezli. Hodně práce nám dala výroba kusudamy. Že nevíte, co to je? Je to krásná japonská květinová koule. Byla náročná a bylo třeba hodně trpělivosti, ale výsledek stál za to! Taky jsme dělali masky ze sádrových obvazů, které jsme si potom nabarvili dle vlastní fantazie.

A víte, co je slackline? My jsme to taky nevěděli, ale díky našim vedoucím jsme se to dozvěděli a mohli si to i vyzkoušet. Je to moderní adrenalinový sport – moderní chození po laně. Udržet se na popruhu bez opory vedoucích nebylo možné. Vedoucí nám taky ukázali spoustu pokusů. Viděli jsme na vlastní oči hrnečku vař (tomuto pokusu se říká taky Sloní zubní pasta). Dalším pokusem pak byli Faraónovi hadi. A už jste někdy viděli přístroj, který vyrábí mlhu? A už jste někdy za pomocí mlhy sestřelovali papírové kornouty? Je to velká sranda! Se všemi zážitky a hrami se tady bohužel nemůžeme podělit. Nezbývá vám, než nás přijít navštívit do Pionýru nebo s námi jet na nějakou další akci.
Kača Pavlíková a Verča Perzynová

Hop Nahoru